Osmnáct let výuky Butejkova dýchání mi zanechalo otázku. Na začátku jsem učil nejsilnější verzi metody. Přinášela nejlepší výsledky, ale intenzita ji dlouhodobě ztěžovala. Přizpůsobil jsem přístup tak, aby lidé měli větší kontrolu nad vlastní intenzitou, a podporoval nižší intenzitu pro lepší dlouhodobé výsledky. Ale otázka zůstala otevřená: pokud nejsilnější verze funguje nejlépe, existuje způsob, jak ji snáze provádět a snáze učit?

Během posledních deseti let jsem k praxi zaujímal stále experimentálnější přístup. Zajímaly mě především varianty, které umožňují vyšší tréninkovou efektivitu a přitom jsou šetrnější k nervovému systému. Přiblížit se nervovému systému si vyžádalo změny ve cvičeních, které nejsou v rámci Butejkova systému možné.

To si vyžádalo také novou aplikaci s novými průběhy cvičení a širším výběrem variant. Využívá detekci stresu bez senzorů k nalezení správné intenzity pro tebe, takže nemusíš sám posuzovat, zda bylo zadržení dechu příliš silné nebo akorát. Zóny ukazují tvou pozici v reálném čase, bez jakéhokoli vybavení. Relaxace je středem celého designu, protože čím hlouběji se uvolníš, tím lépe podáš výkon. Nový styl cvičení také umožnil vznik varianty při chůzi, která ti dovoluje cvičit fyzicky aktivnějším způsobem.